Dokumenty

Tvůrci filmu Clemens Keck a Tom Horak představí, co se děje ve středoevropském lese v noci. Zatímco nám může po setmění připadat strašidelný, pro jeho noční obyvatele se stává živým světem.

Sue Perkins by se nejraději ztratila v Thajsku, aby nás odtamtud mohla zásobovat obrázky obsahujícími zvláštní směs dobrodružství, kultury a humoru. Cestu zahajuje v Chiang Mai, pak pokračuje ve vyšších polohách Thajska a na vzdálených úpatích himalájských velikánů, ale další zastávkou už je ostrov Phuket, kde se může radovat z korálových útesů a ještě zbývajících deštných pralesů. Svoji pouť ukončí v Bangkoku.

Životní příběh Luďka Eliáše v sobě koncentruje dramatické události, které jsou uznávanými osudovými milníky naší novodobé historie. Samy o sobě jistě nepředstavují nic, co bychom už v nějaké podobě neslyšeli od jiných pamětníků pohnutých událostí druhé poloviny minulého století, i když jejich koncentrace v jediném lidském osudu je v tomto případě jedinečná. Luděk Eliáš se narodil v roce 1924. Za svůj dosavadní život byl mimo jiné nedoučeným číšníkem, zajatcem terezínského ghetta, osvětimským vězněm se zkušeností pochodu smrti, divadelním ředitelem, televizním šéfredaktorem, a především významným hercem. Jeho život je spjat s Ostravou. Dokument je koncipován jako jakási filosofující road-movie po osudu jak vlastním, tak i této země. V průběhu této „one man show“ provázíme Luďka Eliáše důležitými místy jeho života, nasloucháme…

Pešia púť z katedrály Notre Dame v Paríži do katedrály v Chartres je v sekularizovanej západnej Európe viac než pozoruhodným javom. Dvadsať tisíc, pútnikov prejde za tri dni 120 kilometrov. Na púti sa modlia, spievajú a hrdo sa hlásia k tradičným kresťanským hodnotám manželstva, rodiny a ochrany života.

Ačkoli dnes její jméno málokomu mimo filmovou vědu a historii něco řekne, byla Dorothy Arznerová nejvýznamnější hollywoodskou režisérkou. U filmu začala jako střihačka a protože ji všechno zajímalo, postupně se propracovávala dál přes psaní scénářů až po režii. Stala se první ženou, která režírovala zvukový film. Se zvukem se nebála experimentovat, známý je například její svérázný nápad zavěsit mikrofon na rybářský prut, aby se herci mohli po scéně pohybovat. I když její aktivní režijní kariéra trvala jen dvě desetiletí, jako pedagožka ovlivnila celé další filmařské generace. Mezi její nadšené studenty patřil mimo jiné i věhlasný Francis Ford Coppola, který v dnešním dokumentu o Arznerové hovoří s láskou a úctou.