Dokumenty

Břetislav Rychlík jako dlouholetý člen tohoto divadla, kde působil v letech 1982–1996, je více než povolaným scenáristou celého projektu. O HaDivadle napsal také knihu „Herci „národa“ aneb Cesta herců HaDivadla, které nikdo nezná, z Prostějova do Brna na konec světa a zase zpátky“. Je průvodcem, který se svými souputníky z prostějovské éry i současnými protagonisty divadla glosuje postavení HaDivadla v historii českých divadelních scén, jeho vrcholy i hledání, jeho poetiku a styl herecké či režijní práce. HaDivadlem za dobu jeho působení prošly desítky herců, tvůrců, režisérů a dalších profesí. Jednotlivé díly přinášejí cenné vzpomínky zakladatelské generace – autorů či režisérů Svatopluka Vály, Arnošta Goldflama, také generací následujících – HaDivadlem prošli Jan Borna, David Jařab, Jan Antonín Pitínský, Jiří Pokorný, Luboš…

Vše podstatné o principu projektu Hovory o herectví v hotelu Hoffmeister je řečeno v popisu prvního dílu o Radovanu Lukavském. Paní Jiráskové jsme dali vybrat ze tří partnerů. Není dnes už podstatné, kdo byli ti druzí dva, důležité je, že si vybrala Václava Vydru. A nelze nezopakovat, že princip Hoffmeistera je v tomto smyslu velmi šťastný – povídají si lidé, kteří si jsou blízcí a pak je zřejmé, že na tom výsledku to musí být znát. A je… S Jiřinou Jiráskovou jsme se na cestě za její divadelní historií ani zdaleka nenaběhali tak, jako s panem Lukavským, s nímž jsme byli v Národním divadle i v Divadle na Vinohradech, v Divadle Komedie, na DAMU, konzervatoři, v Disku i v hotelu…

Maloval nejen rodné Písecko a jižní Moravu, ale tvořil také ve Vídni, v Itálii či Francii.  Na jeho život, vztah k milované ženě i tvorbu vzpomínají jeho syn, hudebník Roman Dragoun, ale také jeden z jeho žáků, architekt Josef Pleskot.  Mistr Dragoun vytvořil více než 6 tisíc portrétů, zobrazil osobnosti své doby, vytvořil řadu autoportrétů a maloval také svou ženu Miladu. Málokdo však ví, že se věnoval i psaní poezie a že jeho syn řadu jeho textů zhudebnil.

Peniaze tvoria len 10 % úspechu. Všetko ostatné závisí od správnych ľudí, ale najmä od Božieho požehnania. Dve dobrovoľníčky zo Slovenska – Emília Bihariová a Zuzana Ďuríková – otvorili v Tanzánii v spolupráci s miestnym kňazom Francisom škôlku, školu a ambulanciu. Vladimír Krčméry je jeden z najzaujímavejších ľudí ktorých som mal možnosť stretnúť – hovorí režisér filmu Pavol Kadlečík. Prvý krát sa to stalo práve v Tanzánii, kde sme natáčali film v malej dedinke Shelui. Hlavne postavy boli 2 dobrovoľníčky zo Slovenska, miestny kňaz a lekári z Tropic teamu. A stretli sme aj s profesorom, ktorý tam prišiel na krátku návštevu. Za jeden večer pribudla do filmu ďalšia postava a veľmi oživujúci prvok. Dokonca vďaka nemu vznikol aj názov filmu…

Dokumentární trojportrét dospívajících ukrajinských uprchlíků se pohybuje na pomezí observace a zpovědí. Kateryna, Illia a Zakhar jsou v Česku od roku 2022 a režisér Jakub Fišer je citlivou kamerou Jana Šípka zachycuje v průběhů několika měsíců v prostředí rodinného zázemí (jako prostoru nejbližšího životu v domovině), při zapojení se do života ve zdejší společnosti (ať už formou pracovních brigád či školní docházky) a v neposlední řadě při participaci v divadelním projektu „Než válka skončí“ v brněnské Káznici, jehož se účastní v polohách spolutvůrců režie a dramaturgie a také herecky. Tato tři prostředí – tedy rodinné zázemí, české prostředí, divadelní projekt – tvoří trojúhelník různých terénů, které umožňují životy naších postav nahlížet z odlišných perspektiv. Během natáčení se problematika podrobila expertní…