Temný klenot české kinematografie, který přežil i zásah StB

Spalovač mrtvol není jen psychologický horor. Je to film, který vznikal ve chvíli, kdy se lámal svět, a to v době srpna 1968. Kamera se tehdy měnila v nástroj odporu, filmaři čelili cenzuře a premiéru přerušila Státní bezpečnost. Přesto se tento mrazivý příběh o smrti, moci a šílenství zapsal do dějin české kinematografie jako jeden z nejvýraznějších snímků vůbec.

Chcete ho vidět znovu? Sledujte Spalovače mrtvol v neděli 27. dubna ve 20:00 na Pecka.TV.

Co jste (možná) nevěděli o Spalovači mrtvol

Kamera místo zbraně
V noci 21. srpna 1968, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy, neváhal kameraman Stanislav Milota. Vzal kameru a materiál určený původně pro Spalovače mrtvol a natočil záběry, které tehdy obletěly svět. Bez nich by dnes žádný dokument o okupaci nevznikl.

Dotočeno jen díky „poslednímu gestu“
Když hrozilo, že se film kvůli situaci nedotočí, zasáhl barrandovský ředitel. Tušil, že ve své funkci končí, a bez váhání štábu vydal nový film. Díky tomu mohl Herzův snímek vzniknout.

Premiéra přerušená Státní bezpečností
Premiéra 14. března 1969 skončila skandálně. Do sálu vtrhla StB a promítání ukončila. Film se znovu promítal až po dvaceti letech, v létě 1990.

Filmové vs. knižní odlišnosti
Scénář se od knihy výrazně liší. Přibyly scény jako návštěva masážního salonu nebo postava bledé dívky. Změnilo se i Kopfrkinglovo přijetí do židovské společnosti. Zzatímco v knize se na oslavu vetře v přestrojení, ve filmu je pozván.

Herz chtěl barevné snímky, ale zakázali ji
Režisér chtěl točit barevně, ale stylizovat obraz do černobíla a nechat pouze krev červenou. Výsledek měl být vizuálně šokující. Úřady to zamítly, podle nich by to byly „zbytečné výdaje“.

Hrušínský a 1200 stran scénáře
Rudolf Hrušínský původně roli odmítl. Důvod? Normální scénář měl kolem 400 stran, tenhle měl 1200. Většinu času text ani neuměl – nosil si ho po kapsách a četl z papírků na scéně.

Lesní vůně z krematoria do kin
Kvůli zápachu při natáčení v krematoriu se stříkala vůně „lesa“. Režisér Herz pak nemohl do kina, jelikož ho stejná vůně vracela zpět do mrazivých scén. A aby toho nebylo málo, tak v rakvích během natáčení skutečně ležela těla. Menzel tehdy dokonce omdlel.

Zvířecí jména
Většina postav pracujících v krematoriu má zvířecí příjmení. Drobný detail, který posiluje bizarnost celého příběhu.