Filmy

Děti ze Santova seznamu zlobivců plánují loupež na severním pólu.

Krátký animovaný snímek známého animátora Garika Seka

Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní Komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze „Věř, ale komu věříš, měř“ a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v…

Dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmanna je hereckým koncertem Jana Pivce. Herec v tomto filmu z roku 1964 nechal zaznít všechny rejstříky svého zralého herectví, od poloh vysloveně komických až k tónům, zaznívajícím tragickým podtextem. A přestože postava Vavřince Konopky v tomto příběhu zřetelně dominuje, velký herec disciplinovaně ponechal dostatek prostoru i spoluhráčům, především Jaroslavu Marvanovi, Daně Medřické (její jedovatá Petronila je znamenitou figurkou), skromné Libuši Havelkové i bohémskému Josefu Kemrovi a všem dalším. Režisér František Filip zde byl vlastně dirigentem, který dostal k dispozici nádherně sladěný orchestr sólistů… Ale vraťme se do předminulého století. Kampak to asi ten důstojný a dosti tělnatý pan oficiál Konopka peláší? A dokonce běží tryskem a bez klobouku…

Jiří Voskovec a Jan Werich, tentokrát se spoléhající na režijní um Martina Friče, představují dva zchudlé kamarády, které hmotná nouze přivede k uplatňování družstevních metod a kolektivní práce. Snímek nezastírá své levicové zacílení, které ovšem není překvapivé – vzhledem k doznívající hospodářské krizi. Film se vyznačuje vtipně napsanými i pronášenými dialogy, hýří nápaditě rozehrávanými zápletkami, dokonce si dovolí s ironickým úsměvem napodobit některé módní vypravěčské postupy, například scéna s utlučením másla v natřásající se automobilu odkazuje svým střihovým pojetím k ruským formálním zvyklostem.