Pohádka

Co sudičky přály nám, kdo to ví? Pohádka o tom, jak chudý uhlíř ke štěstí přišel.

Prostřednictvím alegorických postav křehkého, bezbranného harlekýna a dravé šelmy je vyslovena úvaha o převaze umění nad hrubou silou.

Rozprávka o malom dievčatku – sirote, ktorá smrťou rodičov všetko stratila. Mala iba chatrné šatôčky na tele a kúsok chleba v ruke. Dievčatko sa vydalo na cestu do neznáma. Čoskoro stretla hladného muža a darovala mu kúsok chleba. Na ďalšej ceste rozdala aj ostatné veci, a tak mu zostala iba košieľka, ktorú raz v noci dala premrznutému chlapcovi. Vtom však začali z neba padať hviezdy, ktoré sa premenili na strieborné mince a dievčatko malo na sebe aj novučičkú košieľku. Mince pozbierala a mala z čoho žiť.

Kořenářka Apolena nalezne v žitném lánu odložené novorozeně. Vezme ho k sobě a dá mu jméno Žito. Ten vyroste v mladíka s citem pro právo a čest, a proto – než by sloužil u krále jako výběrčí daní a zrazoval tak svou spravedlivou povahu – skončí v jeho stájích. Tam se seznámí s královou schovankou, princeznou Adélkou. Kromě princezny najde ale v Žitovi zalíbení také čertice Filištína, která se rozhodne získat jej stůj co stůj. Nabídne mu proto bohatství a moc, ovšem nic z toho by nenabyl poctivou cestou. Navíc, na vysněnou Adélku si začne myslet i králův správce Neklan. Odolá Žito svodům a nástrahám pekla? I přes to, že by to znamenalo nebezpečí pro Apolenu s Adélkou?

Zlá čarodějnice už několik let ukrývá před okolním světem půvabnou princeznu Lociku ve vysoké věži. Jednoho dne objeví dívku mladý princ, který zabloudil při lovu v lese. Když to lstivá čarodějnice zjistí, oslepí prince trny růže, kterou dívce přinesl. Jenže upřímná láska je nad všechna kouzla a prokletí…