Pohádka

Autor Zdeněk Zábranský ve svých televizních pohádkách vychází obvykle z krajových pověstí a báchorek. Tentokrát nás zavede do Jižních Čech, kam se na blata přistěhuje Bouřňák a chce tu zničit všechno živé. Jak se podaří přírodu před tímhle nebezpečím uchránit a jak se z Bouřňákových pomocníků stanou obyčejní a pracovití obyvatelé blat O tom vypráví pohádka, kterou natočila režisérka Věra Jordánová.

Když tři potulní muzikanti (J. Lábus, K. Heřmánek a M. Eben) potkali Pána lesů (J. Bartoška), sotva je napadlo, k čemu jim to bude dobré. Rozhodně se jim ale od té doby začalo dařit. Získali hrášek, po němž se stali neviditelní, a čutoru s vodou, která kouzlo neviditelnosti zase zrušila. Zanedlouho se jim poštěstilo těch darů dobře využít. Přesmutná princezna Johanka (Z. Jandová) se zase začala usmívat, když svými kouzly donutili jejího královského otce (J. Sovák), aby nebránil jejímu sňatku s milovaným mládencem.

Pohádka Soudce a drahokam patří do řady v brněnském televizním studiu natočených příběhů, které by šlo souhrnně označit jako „vtipné pohádky z celého světa“. Vyprávění o moudrém soudci, dvou kupcích a zmizelém drahokamu pochází až z daleké Koreje. Kupec Kim (J. Zvoník) získá drahokam, který má jeho přítel kupec Dongsig (Z. Junák) předat Kimově manželce Sodže (S. Talpová). K té se však drahokam vůbec nedostane. Přestože Dongsig tvrdí, že jí ho dal. Kdo vyřeší celou záhadu? Moudrý soudce Čangsu (O. Dadák), který i lháře a nepoctivce právem potrestá.

Hans sloužil sedm let u obchodníka s kořením. Konečně přišel den, kdy se může vrátit domů, k moři, po kterém se mu celou dobu strašně stýskalo. Za svou práci dostal veliký valoun zlata. Zaváže ho do rance a vypraví se domů. Hansovi se ranec zdá čím dál těžší, a tak když potká jezdce na krásném vraníkovi, zlatý valoun s ním za koně vymění. Libuje si, jak mu cesta rychleji ubíhá, ale kůň se splaší a shodí ho. Když přijde k sobě, uvidí sedláka s kravkou, koně vymění za krávu. Jde dál, po cestě dostane žízeň a chce krávu podojit, ale ta mléko nemá a ještě ho kopne. Když se Hans opět probere, uvidí sedláka, který veze na vozíku podsvinče, a…

Švec Sebastian si vzal za ženu Susanne, dceru bohatého barvíře ze sousední vesničky. Mezi oběma vesnicemi panuje dlouholetá nenávist, třebaže nikdo z nich nevěděl, proč vlastně a jak to začalo. Susanne v novém domově zůstala cizinkou a ani její děti, Sannu a Konrada, vesničané mezi sebe nepřijali. Manželství to poznamenalo, Sebastian a Susanne se odcizili a po letech rozepří se Susanne vrátila ke svým rodičům. Jedenáctiletá Sanna a o dva roky starší Konrad zůstali u otce. Po matce se jim stýskalo, a tak ji každou sobotu navštěvovali, i když cesta byla daleká a nebyla úplně bezpečná. Matka se na ně vždycky těšila, u prarodičů byli vítáni, ale sousedé se na ně dívali skrz prsty, byli přece ze sousední znepřátelené vesnice….