Komedie

Lord Carlton, vedoucí královského cenzorského úřadu, dostane k posouzení několik ožehavých fotografií, na nichž je nahé ženské tělo a plyšový psíček. Snímky nejdříve bez váhání odsoudí a je rozhodnut fotografie zamítnout. Ovšem, ještě si je vezme k „meritornímu“ prozkoumání domů. Tím ovšem spustí sérii neočekávaných událostí… Komedie byla natočena režisérem Jiřím Krejčíkem v roce 1970. Tehdy ale byla kritizována pro svůj výrazně erotický náboj, a tak se v premiéře na televizní obrazovce objevila až 28. 12. 1982. Pojďme se dnes znovu podívat na tuto satirickou komedii a potěšit se skvělým hereckým výkonem Miloše Kopeckého, ale i Marie Drahokoupilové a Juraje Herze.

Když si David Abbot pronajme byt v San Francisku, poslední věc, kterou ve svém novém domově očekává, je spolubydlící. Poněkud hysterická mladá dáma Elizabeth. Mastersonová se totiž před ním najednou zjeví jako duch a začne tvrdit, že Davidův nový byt ve skutečnosti patří jí. David to pokládá za obrovské nedorozumění, ovšem jen do chvíle, než se Elizabeth vypaří stejně záhadně, jako se objevila. Ne nadlouho. Začne se Davidovi naprosto nevyzpytatelně zjevovat, dokud si mladý muž neuvědomí šílenou „pravdu“ – nastěhoval se do bytu po duchovi, který odmítá uznat svou smrtelnost…

Na nádraží Florenc v Praze nastupují do autobusu cestující do Karlových Varů. Je mezi nimi i dívka dobráckého řidiče Honzy Chalupy, dispečerka Barborka alias Pusinka. Dámská část cestujících na půvabnou mladou ženu pochopitelně žárlí, zatímco někteří muži se se jí hned začnou dvořit. Po cestě však řidič zastaví jiné krásné dívce, a tak má Barbora dojem, že se sama ocitla na vedlejší koleji. Cesta do Varů je dlouhá a během ní dojde na mnohá drobná nedorozumění. Jak mezi Honzou a Barborkou, tak mezi ostatními cestujícími…

Stárnoucí herec Theodor Bergner se v profesi chová jako primadona, v soukromí jako dokonalý hrubián a cholerik. Všichni lidé bez výjimky ho rozčilují, v lepším případě pro ně má podrážděné odseknutí, častěji ale přímé urážky. Navíc je obdařen velice zvláštním druhem humoru, vyžívá se v tom, že přivádí druhé do rozpaků. Jednoho dne potkává ve vlaku jakéhosi starého pána, z něhož se vyklube kouzelný dědeček. A od té chvíle se Theodor veze na klouzačce nepříjemných situací. Přesně podle přísloví Co sám nechceš, nečiň jinému si může vychutnat všemožné trapasy, jaké doposud zlomyslně připravoval nešťastníkům ve svém okolí…

Příběhy z vojenského prostředí často přesvědčovaly, jak právě toto prostředí prospívá lidskému zušlechtění, jak je inspirativní i zábavné. Půlnoční kolona vypráví o tom, co dělá voják, když má nečekaně volno. Protagonisté mají zajišťovat hladký noční průběh vojenské kolony Prahou, jenže ledasco dopadne jinak. Výřeční mladíci přesvědčí dobráckého velitele, aby jim podepsal dovolenku, hlavní hrdina pak osamí uprostřed panelového sídliště… Podívaná je to však velice umolousaná, svědčící jedině o tom, k jakým trapnostem se byli ochotni snížit i talentovaní herci.