Dokumenty

Hlavními postavami příběhu jsou čtyři mladí lidé (Beth, Hope, Abe a Ned), které pevně spojil osud a tvrdá realita v jedné z nejpohnutějších historických epoch. V dobách, kdy se svět rychle mění, se často bortí staré ideály a zápasům padají za oběť nejen lidé, ale i jejich lásky. Zatímco na novém kontinentu bojují kolonizátoři proti útlaku ze strany anglické koruny, do Anglie se vrací tyranie, protože Karel II. porušil své sliby a restauroval monarchii. Oba světadíly už jsou přespříliš zkropeny krví, ale vždycky se najdou lidé, kteří se neváhají znovu a znovu obětovat pro své bližní a pro svobodu.

Světoznámý dražitel a český Američan Nicholas Lowry přilétá z New Yorku do Prahy, aby v roli vášnivého sběratele zmapoval, co zformovalo a definuje českou národní identitu. Putování po České republice ho zavádí do ikonických míst grafického designu včetně Zlína, Litomyšle, Brna či Plzně, kde zkoumá nejen dílo Tomáše Bati, Josefa Váchala, Alfonse Muchy, Ladislava Sutnara, ale i slavné plzeňské pivo. Cesty svérázného průvodce v tartanovém obleku vedou také na jižní Moravu za estetikou vinných etiket, vydává se na trampský výlet po značených trasách Klubu českých turistů, potkává i současnou generaci tvůrců, jako jsou Petr Babák, Martin Pecina nebo Aleš Najbrt. A skrze rozkrývání české identity se Nicho dostane i blíže ke svým vlastním kořenům – jeho prastrýc v Praze založil…

Cyklus „Uprotřed běhu“, vysílaný Českou televizí ve čtyřtýdenních intervalech průběžně po celý rok 2001, obsahuje portréty Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka, Vladimíra Merty, Jana Vyčítala, Oldřicha Janoty, Pavla Lohonky „Žalmana“, Wabiho Daňka, Petra Ulrycha, Jaroslava Wykrenta, Kapitána Kida, Mikyho Ryvoly a Karla Plíhala. Prvně jmenovaní byli v dobách tvrdé normalizace majákem, který lidem bez rozdílu věku a vzdělání signalizoval a připomínal, že existují i jiné hodnoty než vyrobení co největšího množství oceli nebo boj za rozšíření socialismu po celém světě. Mnohé z jejich písniček byly natolik obsažné, že takřka zlidověly a lidé si je zpívají dodnes. Ti ostatní sice ve zmíněné době tolik nebojovali, i když i oni se potýkali se zákazy vystupování, ale rozdávali svými písničkami lidem opravdovou, ideologickým balastem…

Režisér Matej Mináč se znovu vrátil k osobě Sira Nicholase Wintona a po hraném snímku Všichni moji blízcí (1999) a dokumentu Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001) přináší koláž autentických vzpomínek a hraných dotáček, kterou rekapituluje činnost tohoto vzácného člověka, který ve svých devětadvaceti letech zachránil stovky židovských dětí. Závěrečné kapitoly poukazují na Wintonovu obdivuhodnou vitalitu (v době natáčení mu bylo sto let) i na kuriózní fakt, že jeho počínání zůstalo dlouho neznámé. Příslušné dokumenty našla koncem osmdesátých let náhodou jeho manželka.

Druhá světová válka, 7. duben 1944. Pro tisíce vězňů z celé Evropy ve špinavých barácích a s jídlem na příděl den jako kterýkoliv jiný. Zatímco ostatní chtějí jen přežít, skupinka vězňů připravuje útěk. Když se spoluvězni shromažďují na večerní přepočítávaní, jsou už šestadvacetiletý Fredy a o šest let mladší Valér ukryti v jámě pod hromadou trámů. Nevyzrazení potřebují vydržet tři dny. Tak dlouho Němci hledají ty, kteří se pokusí o útěk z koncentračního tábora v Osvětimi. Když zvuk sirén ohlásí konec hledání, dva vyhladovělé a zmrzlé mladíky čeká sto kilometrů přes hory a nepřátelské hlídky na cestě do rodné země, na území Československa. Pokud to zvládnou, sepíšou zprávu o osvětimském pekle. Ten nejtěžší okamžik je však teprve čeká – přesvědčit svět, aby uvěřil.