Dokumenty

Pět let vyšetřování, dlouhých rozhovorů a více než osm tisíc stránek s poznámkami dalo vzniknout průlomové knize, která otevřela prostor pro dnes tolik oblíbené žánry, tzv. literaturu faktu a „true crime“.

Píše se rok 1692 a ze Salemu vyrážejí místní dívky tajně do lesa, aby jim černá otrokyně Tituba přičarovala chlapce podle jejich přání. Rituál přeruší reverend Parris a dívky se rozutečou. Parris se pak po dohodě se staršími rozhodne pozvat do města známého lovce čarodějnic, reverenda Hala. Jedna z dívek z obavy, že bude nařčena z čarodějnictví, označí jako původkyni událostí Abigail. Ta v pudu sebezáchovy ukáže na otrokyni Titubu, která v hrůze obviní z čarodějnictví další ženy. Film byl natočen podle slavného dramatu Arthura Millera.

Arhuakové jsou národem, který dokáže fascinovat. Ponořeni do mystiky přírody žijí sice prostým, přesto však vnitřně velmi bohatým způsobem života. To, jak se oblékají, jak se stravují a jaké práce vykonávají, se podřizuje přírodním cyklům a víře jejich předků. Vyspělý duch demokracie při vzájemném setkávání a hluboká úcta k ženám, to vše je odrazem filozofie, která udržuje dokonalou rovnováhu mezi duchovním světem a pozemskou říší. Ochrana přírody je dědictví, které získali od svého Stvořitele. Aby mohli plnit své poslání, obklopili celé pohoří Sierra Nevada de Santa Marta v Kolumbii posvátnými místy, která po propojení tvoří neviditelnou bariéru – takzvanou „černou linii“. Je zřejmé, že způsob jejich života se od doby, kdy sem dorazili, příliš nezměnil. Pokud je pozorujete, jak a…

Seznamte se s Maxem, osiřelým medvídětem, které z aljašské divočiny zamířilo do útulku v Montaně. A je tu i Pepper, pětiměsíční grizzly z národního parku Grand Teton, kterého opustila matka. Jsou to dvě mláďata medvědů grizzly na dvou velmi odlišných cestách k dospělosti. Přírodovědec a filmař Casey Anderson spolupracuje už dlouho na pořadech o přírodě, medvědi jsou kolem něj téměř celý život. Tentokrát ale stojí před složitou volbou…

Období pravěku trvalo miliony let, většina dokladů o životě pravěkých dětí však pochází z éry našich přímých předků – Homo sapiens. Byli to lovci a sběrači, kteří žili v malých skupinách, a ačkoliv je obvykle neobývali, přitahovaly je jeskyně. Právě v jeskyních se našly nejzajímavější a nejvýraznější doklady o životě pravěkých dětí, ať už jde o kuličky bláta a do kalcitových nárůstů vytlačené rýhy, jimiž zdobily stěny a stropy, nebo o takzvané negativní otisky rukou. Experimentální archeologové se současnými dětmi napodobují některé rukodělné praktiky, aby zjistili, v jakém věku si pravěké děti osvojovaly dovednosti nutné k životu, či co je mohlo bavit.