Dokumenty

Asi tisíc kilometrů severně od Tokia leží druhý největší ostrov Japonska – Hokkaidó. Jeho severovýchodní cíp tvoří poloostrov Širetoko. Oblast patří k nejméně dostupným v celém Japonsku. To je jeden z důvodů, proč se tamní příroda dochovala tak neporušená. Na podzim sem připlouvají lososi z Tichého oceánu, aby se vytřeli ve zdejších řekách. Medvědi už je nedočkavě vyhlížejí a začíná pro ně období největší hojnosti. Toto je rozhodující období pro shromažďování tukových zásob a musí ho využít každý, kdo chce přežít krutou zimu na poloostrově. Ovšem i během nejchladnějšího období v roce dorazí k těmto břehům ze severu dar, který tu pomáhá udržovat život.

Po tříleté pauze, kdy Bieber nevystupoval naplno, a po uzavření koncertních sálů kvůli pandemii, předvedl na střeše hotelu Beverly Hilton elektrizující show, která uzavřela rok 2020 pro 240 pozvaných hostů – a miliony fanoušků po celém světě, kteří jej sledovali prostřednictvím živého přenosu. Film sleduje Biebera a jeho úzký tým během měsíce předcházejícího show, kdy nacvičují a staví monumentální scénu a zároveň dodržují přísné zdravotní a bezpečnostní protokoly. Film také zachycuje osobní, vlastnoručně natočené okamžiky mezi Bieberem a jeho ženou Hailey.

Poslední film natočila v roce 1973, kdy jí bylo pouhých devětatřicet let, přesto dnes skoro každý Evropan zná její jméno. Byla krásná, smyslná, svět jí ležel u nohou, muži po ní toužili a ženy ji napodobovaly. Ona však cítila, že se chce ubírat jinou cestou. Fakt, že ji dlouhá léta pronásledovala na každém kroku média, se rozhodla využít pro dobrou věc. Už od první poloviny šedesátých let se vášnivě angažovala ve spolku pro ochranu zvířat a přestala jíst maso. V sedmdesátých letech, kdy skončila s filmováním, vymyslela a realizovala řadu kampaní, z nichž nejslavnější a také nejúčinnější symbolizoval její portrét s tulením mládětem. Díky hereččinu úsilí se skutečně podařilo lov tuleňů výrazně omezit. V osmdesátých letech pak Bardotová založila nadaci,…

Před 125 lety napsal Rudyard Kipling, Angličan narozený v Indii, sbírku povídek, kterou nazval „Kniha džunglí“ a která se čte dodnes. Příběhy vyprávějí o malém chlapci vychovávaném vlky. Kipling vytvořil pomyslný „zákon džungle“, který musí všechna zvířata dodržovat, jinak zemřou. V podstatě šlo o přežití nejpřizpůsobivějších, ale za fikcí se skrývají fakta. V Indii stále žijí vlci, kteří loví ve vyprahlých rovinách, tygři, kteří se prohánějí po ubývajících lesích, a sloni, kteří šlapou po starých stezkách jako generace před nimi. Natáčelo se výhradně v Indii a my tak můžeme sledovat každodenní i sezónní boje živých zvířecích předobrazů, které Kipling popsal a jež se všechna řídí nepsaným zákonem džungle a snaží se vychovat novou generaci.

Přinášejí nám radost i smích. Jejich jevištěm je celý svět. Na Gibraltaru tropí neplechu magoti bezocasí, kteří bleskovou rychlostí okrádají neopatrné turisty. Vtipné? Ano, pokud nepatříte k jejich obětem. Jejich příbuzní, japonští makaci červenolící, berou život mnohem pomalejším tempem a líně relaxují po krk ponoření v přírodních horkých pramenech. Jasně růžové zbarvení na tvářích s moudrým výrazem přitom připomíná staré pány, kteří strávili příliš času ve vířivce. Na ostrově Ellesmere v Kanadském arktickém souostroví se filmařům podařilo zachytit něco poněkud šíleného. Místní vlci se dostali ke ztracenému mobilu jednoho z kameramanů a teď s ním hrají fotbal. Tomu říkáme sociální média pro psovité šelmy. Rozveselují nás a jsou zdrojem dobré nálady i němého úžasu. Zvlášť když se objeví na nečekaných…