Historické dokumenty

Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch… A přece i v této ubohé karikatuře člověka se ukrýval vznešený duch, bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování…

Životopisná hra o slovenskom matematikovi a vynálezcovi Jozefovi Maximiliánovi Petzvalovi

Začíná vypravování o rafinované a krásné šlechtičně Jeanne de la Motte Valois, o intrikách na královském dvoře, o lásce a vášni k druhému pohlaví, ztracené stavovské cti, ale také o nádherných šatech a briliantových špercích, které probouzely nebývalé touhy a mohly se stát oslňujícími aktéry spletitých příběhů, z nichž ten o náhrdelníku byl skutečný a začal takto: Milované dítě hraběte a hraběnky z Valois, malá Jeanne, si žila jako v bavlnce až do chvíle, kdy do jejich domu přišli vojáci a krutě zabili hraběte, jenž si dovolil oponovat králi Ludvíku XVI. Zabavili rodině majetek. Truchlící hraběnka, která navíc byla v jiném stavu, smutek nepřežila. Dospělá Jeanne si pak umínila získat čest a dobré jméno rodiny zpět. Jejím pomocníkem se stává…

Chicago 1966. Martin Luther King dává průchod svému hněvu a zoufalství. Přestože před dvěma lety dosáhl na jihu Spojených států zákazu segregace, vypadá zdrceně a sužují ho hluboké pochybnosti. Tato tvář Martina Luthera Kinga překvapivě upadla v zapomnění. Historie ji vymazala z kolektivní paměti a zanechala v ní pouze obraz úspěšného bojovníka za občanská práva, autora slavného projevu „Mám sen“. Tato slavná slova ale zastínila skutečnost, že Kingův skutečný sen se nikdy neomezoval jen na občanská práva. Vždycky přál spravedlivou Ameriku, kde už nebudou chudí. Jako revolucionář se socialistickými sklony byl přesvědčen, že dokud budou žít lidé černé pleti v bídě, nemohou se stát rovnoprávnými a svobodnými občany. Poslední roky svého života zasvětil boji za sociální rovnost, byly to bezpochyby…

 Odpoledne 12. srpna 1881 zaregistrovali náhodní svědkové, kteří procházeli po Karlově mostě, že se nad Národním divadlem vznáší oblak dýmu. Nedlouho poté nad střechu monumentální budovy vyšlehly plameny. Nejslavnější požár české historie právě ničí divadelní budovu, která se měla stát chloubou všech tehdejších vlastenců. Přihlížejícími cloumá vztek a bezmoc, mnohé opanovalo podezření, že požár byl založen záměrně. Dodnes jsou příčiny tohoto neštěstí obestřeny řadou dohadů a spekulací. Po sto čtyřiceti letech se o případ začali zajímat také ti nejpovolanější – požární experti z Hasičského záchranného sboru ČR. Za pomoci nejnovějších vyšetřovacích metod se pokusili zjistit, co tenkrát požár způsobilo. Budeme mít v celé kauze konečně jasno?