Programy

Uprostřed první světové války je v rakouské vojenské nemocnici operován ruský zajatec. Nenávist německé ošetřovatelky ke všemu slovanskému málem zaviní jeho smrt. Když se později pokusí utéci, je bohužel dopaden. Tehdy se ošetřujícímu českému lékaři přizná, že je ve skutečnosti Čechem, který bojoval na ruské straně. Je si vědom, že prozrazení pravé identity by zaručeně znamenal rozsudek smrti… Ve filmu jsou použity dokumentární záběry bojů a pochodujících legionářů v Praze. Mimopražská premiéra se uskutečnila již 14. 8. 1937 v Uherském Hradišti, kdy byl film uveden na zahájení týdne čs. filmu konaného v rámci Slovácké výstavy.

V komedii, která volně navazuje na divácky velmi úspěšné filmy Slunce, seno, jahody (1983) a Slunce, seno a pár facek (1989), se podíváte nejen do jihočeské vísky Hoštice, ale s jejími svéráznými obyvateli také do Itálie. Pozvalo je tam družební italské zemědělské družstvo, které se na oplátku chystá do Hoštic. Hoštičtí v Itálii, to je ovšem zážitek jen pro silné nervy! A nejen proto, že se tu zhrzené venkovanky Miluna a Evík zapletou s mafií. Ani po návratu domů není klid. Je třeba vesnici zvelebit a přivítat italské družstevníky na úrovni. Ale jak? Co takhle vybudovat nuda pláž?

I když výrobní tematika byla filmy z 50. let zdiskreditována, přitahovala i později. Tvůrci se již ovšem nevěnovali překonávání rekordů a soutěžení, nýbrž chtěli načrtnout nepřikrášlený pohled na dělnické prostředí, navíc se zřetelnými nostalgickými rysy. Zastaralá výrobna šamotu má být uzavřena, ale její dlouholetí zaměstnanci si nedokáží představit, že by přestali dělat to, co je celý život živilo a co nejlépe umí…

Pokus o moderní pohádku, zasazenou do současných reálií, velkého úspěchu nedosáhl a záhy se zařadil mezi pozapomenuté tituly. Určitou zvláštností je, že režisérem filmu je dokumentarista Václav Táborský, jenž se do vyprávění pokusil začlenit i dokumentaristické prvky, zejména v kresbě prostředí.

Před mnoha a mnoha lety, kdy lesy byly plné zvěře a ptactva, vládl horám u pramene Labe Krakonoš. Na jeho kraj bylo utěšené podívání, ale o živobytí se v něm musel každý s přírodou poprat…