Krimi

OKTOPUS je zkratka „oddělení kontroly termínově odložených případů útvaru S“. Vymyslel si ji stárnoucí kapitán Dítě hlavně proto, aby se mohl věnovat třicet let starému případu Jordán. U podplukovníka Schwarze, svého nadřízeného, nalézá pochopení, ale když mu přidělí k ruce mladou ambiciózní kapitánku Fáberovou, je brzy jasné, že jen u jednoho případu nezůstane. Kauzy, které OKTOPUS řeší, se odehrály v minulosti a na detektivech je, aby nacházeli nové okolnosti a indicie, které jim pomohou staré případy konečně vyřešit. Jejich pátrání nás zavede do zajímavých prostředí málo známé Prahy, mezi uzavřené sociální skupiny a také do hráčských doupat a na závodiště v Chuchli, kde karbaník a sázkař Dítě tráví volný čas.

Vera Stanhopeová vede kriminalistický tým v severoanglickém Northumberlandu. Její způsob vyšetřování je nezvyklý, ale účinný. Místo na shromažďování faktů se soustředí spíše na vcítění se do duší a vztahů všech zainteresovaných a z toho pak činí své závěry. 

Patnáct případů vražd zavádí mladého kriminalistu a zvídavou spisovatelku pátrat do zdánlivě nablýskaného prostředí VIP prominentů, ve kterém není nouze jak o oběti tak o vrahy.

Profesionálové vás zavedou do prostředí britské speciální služby CI5. Díky příkazu ministra může CI5 použít jakýchkoliv prostředků, aby vyřešila případy terorismu, spiknutí, nájemných vrahů a radikálních skupin. Prostě případy, které jsou příliš nebezpečné pro normální policii a zároveň příliš banální pro tajnou službu.

Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků. Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu“ a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat.