Komedie

Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas,…

Úspěšný, stále mladistvě vyhlížející továrník (trochu nezvyklá role Oldřicha Nového) si odmítá připustit, že i on stárne, zejména jej děsí, že by ho dospělý syn mohl učinit dědečkem, a proto se stále vtírá do jeho soukromí. Naštvaný mladík dokonce odejde z domova, rozhodnut živit se prací vlastních rukou. Zamiluje se do rázného děvčete, avšak potíže tím zdaleka nekončí, když se o tom dozví dotčený tatíček. Mírně moralistickou komedii však nezbývá než označit za zcela bezzubou.

Ruské provinciální městečko očekává příjezd tajného revizora z hlavního města. Považují za něj mladého frajírka Chlestakova, který tudy projíždí. Ten se do této role ochotně vžívá, nechá se hostit a přijímá úplatky…

Nenašel by se asi milovník starých komedií, který by neznal Jindru Benetku, Ádu Čuříka, Tondu Holouse, šplhouna Krhounka nebo časopis Řev septimy. Film Martina Friče měl úspěch hned po svém uvedení a dodnes se těší přízni diváků. Vznikl podle stejnojmenné hry, napsané podle knihy Jaroslava Žáka Študáci a kantoři. Její satirický duch ovšem způsobil autorovi ve své době řadu nepříjemností. Vše se tu točí kolem studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Vzbudil v profesorském sboru značné pozdvižení, protože poněkud humorných způsobem pojednával o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš a starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, zbytek učitelského sboru zahájí…

K Zemi se blíží létající talíř se dvěma návštěvníky z vesmíru. Promění se v pivní soudek a přistane na korbě náklaďáku. Když ho chce výčepní ve sklepě narazit, ozvou se zevnitř protesty a soudek vyletí otevřenými dveřmi ven. Druhé přistání ufonů, tentokrát v kontejneru na odpadky uprostřed skládky za sídlištěm, je zdařilejší. Mimozemšťané zvaní A a B vypadají jako lidé, jen jsou poněkud staromódně oblečení. Jejich první cesta vede do bytu doktora Jánského, který byl vybrán Nejvyšším počítačem galaxie jako „naprosto průměrný, bezvýznamný člověk, který navíc neumí lhát“…