Dramatické filmy

V roce 2010 bylo při důlním neštěstí v Chile zaživa pohřbeno 33 horníků. Na jejich vyproštění pak celých 69 dní pracoval dnem i nocí záchranný tým, zatímco jejich rodiny i svět čekal na jakýkoli záblesk naděje. Napětí vzrůstalo i v dusivém horku 200 pater pod zemí, kde brzy začaly docházet zásoby i čas. Ve strhujícím příběhu o houževnatosti, víře a triumfu lidského ducha natočeného podle skutečného závodu s časem exceluje Antonio Banderas.

Současný milostný příběh z prostředí country, kde slavný zpěvák nachází lásku a vrací se k jednoduššímu životu, po kterém vždycky toužil.

V druhé polovině 80. let natočil režisér Karel Smyczek mimořádně závažný film, který sugestivně ukazuje, jak lidé spojení primitivním sportovním fanděním snadno podléhají agresivním choutkám a jak vzájemné hecování vede k tragickým činům, jichž by se jedinec sám o sobě nedopustil. Příběh je inspirován skutečným případem, kdy skupina většinou mladistvých vlajkonošů zdemolovala nejen vlakovou soupravu, v němž cestovali na fotbalový zápas, ale ohrožovali navíc spolucestující i osamělou průvodčí. Stále působivá výpověď si všímá i mravní devastace, i rodiče pachatelů odmítají přijmout svůj díl odpovědnosti.

Film nás uvádí do prostředí průmyslového města Botostroje v době krise v roce 1932. Ukazuje nám na příbězích hlavních hrdinů Josky, Pazdery, Nikodýma, Andrése, Marie, Antonína i jiných pravou tvář tohoto amerikánského města i způsobu vykořisťování. Odhaluje i postavu šéfa, vydávaného za „správného“ podnikatele, který dovede dát lidem práci i výdělek, jako bezostyšného kapitalistu, jenž používá těch nejbrutálnějších method vykořisťování, aby dosáhl co nejvyššího zisku. Film je však současně věnován oněm hrdinům, kteří se přes všechnu persekuci nebáli illegálně proti šéfové moci bojovat, i jejich snaze sjednotit dělníky před nebezpečím fašismu u nás. (Filmový přehled)

Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením „reality“ a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa.