Drama

Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy…

Ačkoli má tovární dělník jménem Quaid (Colin Farrell) krásnou manželku (Kate Beckinsale), kterou miluje, výlet do mysli mu připadá jako perfektní dovolená od frustrujícího života – skutečné vzpomínky na život super špióna mohou být přesně to, co potřebuje. Ale když se proces zvrtne, Quaid se stane hledaným mužem. Quaid, který je na útěku před policií – kterou řídí kancléř Cohaagen (Bryan Cranston), vůdce svobodného světa – se spojí s povstaleckou bojovnicí (Jessica Biel), aby našel hlavu ilegálního odboje (Bill Nighy) a zastavil Cohaagena. Linie mezi fantazií a realitou se začne smazávat a osud jeho světa visí na vlásku, když Quaid objeví svou skutečnou identitu, svoji pravou lásku a svůj skutečný osud.

Keď Laurie začne mať zvláštne vidiny a mnohí tvrdia, že ju videli na miestach, kde nikdy nebola, zistí, že sa ju pomocou astrálnej projekcie snaží kontaktovať jej sestra Lia. Je to jej dvojča a o tom, že je na svete, vôbec nevedela. Sama sa pokúsi o astrálnu projekciu, lenže v okamihu, keď opustí svoje telo, ocitá sa v pasci, z ktorej bude len ťažko uniknúť.

Pohraničí v létě 1947, zobrazuje rejdy reakce, snažení bezvýhradně čestných komunistů i zákonité směřování společnosti ke konečnému vítězství dělnické třídy vedené komunisty. Jedná se o jeden z výstavních ideologických filmů rané normalizace, který měl zdůvodnit, že jedině komunisté povedou lid ke šťastným zítřkům. Je pozoruhodné, jak postavy (s nimiž jsme se setkali již o dvacet dříve ve Vávrově „Nástupu“) stále setrvávají v pozici pouhých hlasatelů příslušných idejí, jak vyznívá směšně každá snaha o jejich polidštění třeba skrze váhání či naopak ukvapenost.

Málokdo nezná snímek, který vešel do zlatého fondu české kinematografie. Slavný oscarový film má všechny rysy svěrákovské poetiky. Dobře napsaný a prokomponovaný příběh, přesné charaktery, smysl pro detail i celek, inteligentní humor a jímavou lidskost. Scénář si napsal Zdeněk Svěrák na tělo a hraje v něm stárnoucího muže, jemuž se připlete do života chlapec, kterého v Čechách „zapomněla“ jeho ruská maminka. Film získal mnoho mezinárodních ocenění, jimž samozřejmě vévodí Oscar 1996 a Zlatý glóbus 1996.