Drama

Krutá královna Gedren touží po absolutní moci nad světem a zmocní se kouzelného talismanu. Rudá Sonja se však s magickým mečem vydává na odvážnou výpravu, aby Gedren porazila. Proti zlé královně se postaví i strážce talismanu Kalidor, který Sonju ochraňuje a nakonec se do ní zamiluje. Jenže krásná bojovnice Sonja přísahala, že nikdy nebude patřit žádnému muži…

V roce 1847 zuří v porodnici ve Vídni záhadná epidemie, zatímco se lékař Ignác Semmelweis snaží porazit horečku šestinedělek a v zájmu rodiček se postaví proti všem tradičním teoriím. Ostatní maďarští lékaři na klinice ho považovali za blázna, protože žil jen svou prací a nezajímal se o požitky císařského města. Rakouští kolegové ho měli za nesnesitelného a násilného člověka. Jemu ale šlo jen o jeden cíl, a tím bylo zdraví matek v jeho péči. Pro tuto svatou věc dokázal překonat každou překážku a porušit každé pravidlo. Vysloužil si tak jméno “zachránce matek”. Byl však i mužem, který touží po lásce a klidu.

Ani uzmutí cizích peněz nezachránilo jeho ženě život, zemřela při porodu. Po propuštění z vězení nenašel v sobě sílu, aby se ke dceři umístěné v sirotčinci přihlásil, po rvačce v hospodě z obav, aby nebyl znovu stíhán, dokonce prchnul do zahraničí. Ale zestárlý a nemocný přece jen zatouží znovu se vrátit do vlasti. Příběh je vyprávěn jako rozměrná retrospektiva, vybavující se protagonistovi, stiženému prudkou horečkou..

Pavel Kohout záhy překonal své rozjásané období a jal se zobrazovat věrohodnější lidská dramata, zejména ta zcela všední. Zde se jedná o lásku mladé dívky k ženatému muži – příběh se autor pokusil ozvláštnit tím, že jej vypráví pán v taláru jako událost, která se již odehrála, líčí její tragický průběh. Filmová adaptace se pokouší dosáhnout psychologické hloubky v přiblížení jednotlivých hrdinů a jejich pohnutek.

Henri Charriére (1906 – 1973) byl odsouzen na doživotí a deportován do nechvalně proslulé věznice na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně, kde si odpykávali trest nejhorší zločinci. Tamní podmínky byly nelidské, režim tvrdý a naděje na únik prakticky neexistovala. Charriére, podle tetování přezdívaný Motýlek, však odmítl rezignovat. Myšlenka na útěk byla to jediné, co ho udržovalo při životě. Získal pro ni i dalšího vězně, slabošského, intelektuálně založeného Degu, jenž se do trestnice dostal za padělání peněz. Několik nezdařených pokusů Motýlkovi vyneslo přísnou samotku a kruté zacházení, přesto bojoval dál.