Dětský

Nožičkův táta Bron se jednoho dne nevrátí za svým synem do Velkého údolí a vyděšený posel Divoké ruce zvěstuje, že Bron byl naposledy viděn, když zachraňoval své stádo prchající před lávou, která při výbuchu vytryskla z Ohňové hory. Nožička se vydává svému otci na pomoc, na krajinu se ale snese písečná bouře a Nožička zůstane uvězněn v jeskyni. Jeho přátelé mu ale vyrážejí na pomoc…

Každý rok se musí dostat k dětem po celém světě velikonoční nadílka. A právě od toho tu jsou Velikonoční zajíci. Titul Velikonočního zajíce se dědí z generace na generaci a pro každého z nich by měla být velká čest se jím stát. Avšak to neplatí pro mladého Zajdu, kterého více než roznášení velikonoční výslužky zajímá hra na bicí. Touží se stát bubeníkem v kapele a hrát na koncertech po celém světě. To si ale vůbec nepřeje jeho otec, Seňor Zajíc, který bere své povinnosti velice vážně a chce, aby jeho funkci co nejdříve převzal Zajda. Po jedné ze společných hádek se Zajda rozhodne utéci do Los Angeles, kde hodlá hudebně prorazit. Místo toho ale narazí. Narazí na přední nárazník automobilu,…

Na náměstíčko ve staré pražské čtvrti Libni přicházejí potulní komedianti, aby místnímu obyvatelstvu nabídli své představení. Zahrají příběh o knihaři Johánkovi (L. Hlavica) a jeho milé Markétce (L. Trmíková). Johánek má Markétku rád a chce si ji vzít za ženu, ale teprve až bude mistrem. Za městem u rybníka žijí strašidla hastrman (J. Kotva) a čert (T. Töpfer). Markétka umí dobře vařit a strašidlům se sbíhají sliny. Tak se rozhodnou Johánka ošidit. Slíbí mu, že ho naučí krásné knihy vázat, když je dobře pohostí. Místo toho ale Markétku unesou. Jak to dopadne a kdo vlastně je ten Libeňský čaroděj?

Mladičký básník Frederik (Ondřej Brousek) se svěří svému vlastnímu Stínu se svojí láskou k princezně Klaudii (Adéla Pristášová). Vždyť, kdo by mohl být věrnějším a mlčenlivějším přítelem Frederik Stínu bezmezně důvěřuje, a proto jej jednoho dne požádá, aby místo něj navštívil zámek a podíval se, jak se princezně daří. Stínu se však Klaudie zalíbí a od té chvíle je posedlý myšlenkou vzít básníkovi vše. Má už jeho hlas, ukradl mu verše a dokonce i podobu a nakonec jej chce připravit i o milovanou dívku. A málem se mu to podaří Pohádka podle H. Ch. Andersena končí naštěstí dobře, s pomocí princezny pravda vyjde najevo a básník se s ní může oženit.

V jednom království hledal král nevěstu, pracovitou, pilnou, takovou, která by si uměla se vším poradit. A protože žádná princezna se k práci moc neměla, prý si klidně vezme obyčejnou, neurozenou. Copak o to, jedna taková pěkná panenka žila s matkou v prosté chalupě a králi se moc zalíbila. Jenže to král netušil, že je hrozně líná. K tomu, aby se naučila pracovitosti, jí pomohou tři tetičky – Šlapalína, Mžouralína a Žvandolína. A svatba se nakonec přece jen konat bude.