Historické dokumenty

Švédská malířka Hilma af Klintová (1862–1944) byla pozoruhodnou osobností moderního umění. Její obrazy, často velkých formátů, zpracovávají do vizuální podoby složité duchovní myšlenky, které vychází ze spiritismu, teosofie nebo okultismu. Hilma af Klintová se ve svých dílech odvracela od viděné reality a výrazně dříve než Vasilij Kandinskij nebo Kazimir Malevič položila základy evropského abstraktního umění. Evropskému publiku zůstala během svého života prakticky neznámou a její dílo se šířeji proslavilo až v 80. letech 20. století. Hilma af Klintová prožila dětství ve Stockholmu, kde v roce 1887 absolvovala Královskou akademii výtvarných umění. Svůj blízký vztah k přírodě uplatnila v krajinomalbách a botanických kresbách, několik let působila také jako kreslířka pro veterinární ústav. Vedle těchto komerčních zakázek se ale věnovala rovněž volné…

Poznejte příběh tří lidí, do jejichž života zasáhla prusko-francouzská válka. Mladé Genevive Brétonové, která zažila blokádu Paříže, britského válečného reportéra Williama Howarda Russella, který zdokumentoval hrůzy války i cestu ke vzniku německého státu, a mladého důstojníka von Schellendorfa, který byl povolán k pruskému králi, aby mu pomohl tuto válku vést…

Elitní tým archeologů objevil ve stínu pyramid nové naleziště. Podaří se konečně rozluštit hádanku ztracených faraonů?

V lednu 1945, necelé dva týdny před evakuací vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, byly veřejně oběšeny čtyři nuceně nasazené ženy, Estusia Wajcblumová, Rosa Robotaová, Ella Gartnerová a Regina Safirsteinová, obviněné ze sabotáže nacistické válečné mašinérie. Anna Wajcblumová Heilmanová, sestra Estusie a nejmladší členka ženského odbojového hnutí, si v pekle Osvětimi vedla deník, v němž popisovala, jak se více než třicet židovských žen, nuceně nasazených v muniční továrně Union, účastnilo nebezpečné operace. Střelný prach z továrny byl po malém množství vynášen a předáván mužům ze Sonderkommanda, plánujícím vzpouru.

V myslích většiny Rakušanů upadl v zapomnění a je téměř neznámý. A to i přes to, že byl velmi významný. Karel I. se stal následníkem trůnu po smrti svého strýce Františka Ferdinanda v roce 1914 a císařem po smrti Františka Josefa I. roku 1916. V nelehké válečné situaci však Rakousko-Uhersko udržet nedokázal. V říjnu 1918 se unie rozpadla na jednotlivé národnostní státy a v listopadu byl Karel donucen podepsat prohlášení o vzdání se moci. Samotnou abdikaci odmítl a s rodinou emigroval do Švýcarska. Následně se dvakrát neúspěšně pokusil o obnovení monarchie. V důsledku této snahy byl nakonec internován na portugalském ostrově Madeira, kde v pouhých 34 letech zemřel.