Vzpomínky zlaté opice

Ve středu Číny žijí languři čínští. Tito primáti žijí v tlupách, které vede dominantní samec. Jeden takový vede tlupu už dlouhá léta, ale aby svého postavení dosáhl musel překonat všechny překážky, které mu povaha pohoří Čchin-ling připravila. Narodil se před 18 lety a v tu chvíli pro něj začal závod s časem. Musel rychle zesílit, aby odolal zimním mrazům. S tím mu, kromě matky, pomáhal celý klan. Languři čínští jsou velmi mírní. Mezi matkou a mládětem panuje silné pouto a mezi členy klanu vzájemná důvěra. Mezi samci někdy dojde k násilí, když mladý samec vyzve vůdce, ale rodina je semknutá a samičky vůdci pomáhají. Byly to totiž ony, kdo si vůdce vybral. Samec si nikdy nevynucuje svou moc terorem a šikanou. Ti, kteří se o to pokusí, se rychle ocitnou v izolaci. Malý sameček to všechno vnímal a ukládal do paměti. Složitá sociální organizace langurů čínských je založena na solidaritě a podle vědců je velmi blízká prvním lidským společenstvím. Stravu mají přizpůsobenou změnám vegetace jednotlivých ročních období. Mladý sameček se začal rozkoukávat ve svém světě, ale jeho počínání mohlo mít fatální následky. Takový orel by si na malé opičce moc rád pochutnal. Starší a zkušenější opice ihned signalizují nebezpečí. Mají propracovanou strategii jak nebezpečí zahnat. Na pomoc přicházejí i svobodní mladí samci, kteří běžně žijí mimo rodinu na jejím okraji. Mladý samec si tu situaci znovu zapsal do paměti. Je to nutnost pro přežití. Život není věčné jaro a potíže a problémy, které v jeho paměti zaujímají významné místo jsou základními kameny jeho kariéry. S přicházející zimou ustoupí bezstarostné dětství drsnějšímu zimnímu světu. Potravy je nedostatek a za pouhé čtyři měsíce ztratí všichni jedinci přibližně čtrnáct procent své tělesné hmotnosti. V tomto drsném prostředí žijí opice na hranicích svých možností. Přesto jsou tito primáti mistry v přežití. Musí se dokonce bránit dalším rodinám, které by se chtěly na jejich území usadit. Potravy je tak málo, že si nemohou dovolit se dělit. Naštěstí vždy přichází jaro a s ním i velké změny. Sameček se ve čtyřech letech dostal do puberty. Začal lépe chápat sociální strukturu svého klanu. Když se jeho matce narodil další potomek, zcela zaměstnával její pozornost a mladý samec už nebyl hlavním miláčkem. Jeho zájmy se začaly měnit s tím, jak se blížil pohlavní dospělosti a jeho chování k mladým samičkám narušovalo rovnováhu v klanu. Jeho otec v něm viděl konkurenta, kterého je třeba vystrnadit. Nastal čas, aby odešel. V další etapě jeho života byl sám a musel se snažit přežít. Pak narazil na skupinu mladých samců, podobnou té, která žila v blízkosti jeho rodiny a to bylo jako dar z nebes. S nimi byl ve větším bezpečí, mohl si s nimi hrát. Rok od roku byl silnější. Jeho srst získala zlatavý odstín a jeho postava se stala impozantnější. Stal se dospělým. Zde však byl jen jedním z dalších samců, ale jeho osud se brzy změnil. Jedna ze samiček ze sousední rodiny za ním docházela a dožadovala se jeho pozornosti, protože dominantní samec v její rodině se choval v rozporu se základními pravidly komunity langurů čínských. Pro dobro celé rodiny musel být tento vůdce nahrazen. V osmi letech nastal čas, aby náš samec zkusil štěstí a pustil se do souboje, který vyhrál. Téměř všechny samice z rodiny se k němu připojily. Jeho léta učení ho dovedla až k tomuto okamžiku. V této rodině dál prosazoval vzájemnou pomoc, odvahu a pokoru, kterým se naučil ve svém rodném klanu, a které z něj udělaly vůdce. Po deseti letech vlády je už unavený a jeho příběh se chýlí ke konci. Jeho paměť naplňuje osmnáct let života plného událostí.