Pink Floyd – Delicate Sound of Thunder

Albem Endless River se za titány Pink Floyd patrně definitivně zatáhla opona. Jejich desky, či spíše samotné písně, získaly punc archivního vína. Tak tedy dopřejme si ročníku 1988. Pro kapelu dobrý rok. Ve znamení koncertního turné k tehdejší novince A Momentary Lapse of Reason. V úvodu koncertu tonou diváci ve tmě. Jen sledovací světla a efektové lasery pročesávají hlediště. Uf, atmosféra jako při nočním policejním zátahu. Publikum dostává emoční zásah s prvními tóny Shine on You Crazy Diamond. Z původně bezmála půlhodinové skladby zazní to nejzásadnější: kytarové sólo Davida Gilmoura. Tak kdy už do toho praští, říkáte si. Ještě ne. Pink Floyd drží náladu při zemi i v následující Signs of Life. Jiskru zažehnou až s Learning to Fly. Vítejte na koncertě Pink Floyd!
Slavná skupina v něm rozlamuje své desky na kusy. Skladby najednou „neslouží“ konceptuálním albům. Že to nemůže fungovat? Ale může. Pink Floyd odehrají povětšinou jen písně vystavěné do nebes a sestaví novou, neoposlouchanou koncertní pyramidu. V toku těch silných opusů lze stěží rozpoznat, kdy přichází vrchol, protože když už se zdá, že nelze výš – třeba Time – muzikanti trumfují s The Great Gig in the Sky. Vzletný ženský vokál působí na dav jako Jákobův žebřík. Než píseň skončí, myšlenky přihlížejících po něm vylezly vysoko nad hlediště Nassau Colisea v New Yorku. Pink Floyd dosáhli svého. Teď už snad mohou, či spíše musí konečně zvolnit a diváky něžně snést dolů. Ozývá se španělka, vzápětí druhá a David Gilmour zpívá: „…přeju si, abys tu byl“. Do koncertní pyramidy už chybějí jen cihly ze Zdi. Z nejslavnějšího alba zahrají legendární Britové dvě: Comfortably Numb a v závěru Run Like Hell.

Herci: David Gilmour, Nick Mason, Richard Wright