Programy

Kde se vzal Fík? Jednou přinesl tatínek Áje štěně. Holčička pojmenovala pejska Fík. Fík strašně rychle rostl – vyrostl z krabice od bot, z košíku i z boudy. A jak se stalo, že přestal růst? Jednou, těsně potom, co se naučil mluvit, vypil celý sud piva. A od té doby už nerostl.

Při hodině kreslení se desetiletá Ema tajně podepíše na hezčí obrázek své šikovnější spolužačky, vzápětí ale zjistí, že obrázky budou vystaveny v místním muzeu. Ema vidí jediné řešení, jak uniknout odhalení: najít vhodného spojence a společně s ním provést velkou obrázkovou loupež. Náhodně vyslechnutý rozhovor ji přivede k vyhlášenému školnímu výtržníkovi, kterého hodlá požádat o pomoc. Vypraví se za ním domů, ale protože ho osobně nezná, splete si ho s jeho mladším bratrem Matějem, který je všechno možné, jen ne zkušený lupič. Matějovi se Ema líbí, záměnu nepřizná a rozhodne se jí pomoci. Jenže, jak už to tak bývá, všechno se vyvíjí jinak, než oba hrdinové čekali. Díky nepředvídatelným okolnostem se důmyslný plán brzy ocitne v troskách, Ema s Matějem…

Kreslený seriál vypráví o příhodách jednoho profesora a sněžného muže Huga, kterého si z výzkumné výpravy přiveze domů. Ten se mezi lidmi snaží pochytit jejich návyky, a nejraději se kamarádí s dětmi. Setkání Huga s lidmi vyvolává mnoho veselých příhod a zápletek, přesto by se ale Hugo zase rád vrátil domů.

Dva hrdinové seriálu, Žížaláci, jsou zároveň nerozluční kamarádi i rivalové, rádi podnikají společné výpravy, při kterých uskutečňují neuvěřitelná dobrodružství. Myslíte si například, že na zahrádce je nuda s nedostatkem legrace? Z omylu nás vyvedou právě naši rozverní Žížaláci, kteří čiší nápady, vitalitou a chutí utkat se s rozzlobeným Kosákem. Třináctidílný plastelínový seriál připravilo Centrum tvorby pro děti a mládež České televize ve studiu Hafan film Praha.

Britský varietní skeč z dvacátých let natočený v roce 1963 německou televizí je opravdu kultovní! Kupodivu hlavně v německy mluvících zemích a pak ve Skandinávii. Každý rok – počínaje rokem výroby dodnes – se tato drastická až morbidní leč přelaskavá miniatura objevuje na obrazovkách. Stařičký sluha rozesmává generace diváků. Obsluhuje svou stařičkou Lady a protože ostatní pravidelní hosté – byli kdysi čtyři – už nejsou na tomto světě, musí za ně zdvihat číše k nesčetným přípitkům, následujícím po každém chodu. Jeho cesta od stolu ke krbové římse, odkud servíruje, vede přes tygří kůži s rozměrnou hlavou zvířete, o kterou pokaždé – s jednou výjimkou – zakopne. Hyperkultovní, stále se opakující otázka a odpověď – „stejně jako loni? Ano, stejně jako…