Programy

O budoucnosti zemí, v nichž probíhají vojenské konflikty, často nerozhodují vojáci na frontě, ale muži v prosklených budovách. Jedním z nich byl až do října 2024 generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, snažící se od propuknutí konfliktu kočírovat jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Režisér Tommy Gulliksen měl jedinečnou možnost vše zaznamenat. Napětí ale během sledovaného období neeskaluje jen mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, ale i mezi členskými státy NATO. Pokud má Aliance zůstat pohromadě, bude to vyžadovat mimořádné diplomatické schopnosti. Stoltenbergův poslední rok ve funkci bude mimořádně perný.

Dokumenty o neobyčejných životech obyčejných lidí.

Dokument přibližuje historii sakkárské nekropole. Po celé egyptské dějiny bylo toto místo pohřebištěm. Ukládány sem byly ostatky faraonů, ale také soukromých osob, většinou s celými rodinami. Nedílnou součástí však bylo rovněž Serapeum tvořené chrámy, kaplemi a katakombami, v nichž byli pohřbíváni Ptahovi posvátní býci Apidové. Lokalitu detailněji prozkoumal francouzský archeolog Auguste Mariette v 50. letech 19. století. Po jeho stopách se v posledních pěti letech vydali také vědci z pařížského muzea Louvre, v němž jsou vystaveny nejzajímavější z Mariettových nálezů včetně slavného Sedícího písaře.

Dcera slavné herečky Maureen O´Sullivanové neměla jednoduché dětství, v devíti letech totiž prodělala dětskou obrnu, jejíž následky se táhly poměrně dlouho. Přesto už ve svých čtrnácti letech debutovala ve filmu. Celosvětovou popularitu jí přinesl v roce 1968 snímek Romana Polanského Rosemary má děťátko. Jejími partnery byli umělci zvučných jmen: od Franka Sinatry přes Andrého Prévina až po „osudového“ Woodyho Allena, s nímž natočila zásadní filmy své kariéry jako Purpurová růže z Káhiry, Hana a její sestry či Zločiny a poklesky. Ač se v dnešní době jméno Mii a Woodyho objevuje většinou v souvislosti se skandálem kolem údajného zneužívání jejích dětí, zůstává Mia Farrow v povědomí veřejnosti především jako humanitární aktivistka právě v oblasti dětských práv.

Být vždy sám sebou. I v těch nejtěžších chvílích. Takové je klíčové poselství příběhu výjimečného umělce, bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka (1946-2017). Štáb dokumentaristy Romana Vávry sledoval poslední dva roky mistrovy životní pouti, aby autenticky zachytil jeho odhodlání, upřímnost, hudební brilanci i vytříbený smysl pro humor a mimořádnou schopnost empatie vůči své rodině i blízkým spolupracovníkům. Snímek není klasickou biografií jako spíš intimní reflexí závěrečné etapy života a tvorby legendárního dirigenta, z jehož odkazu budou těžit ještě další generace umělců.