Programy

Dvojice oblíbených kriminalistů, major Tůma a kapitán Líbal, se pouští do dalšího záhadného případu, zasazeného tentokrát do prostředí filmařů a manekýnek. Režisér Konrád chce natočit svůj nový film polodokumentárním způsobem. Ukryje manekýnku Zuzanu Kroftovou na hausbót zakotvený v malé zátoce a tajně natáčí pátrání policie po zmizelé dívce. Zajímavý pokus se změní v drama ve chvíli, kdy je Zuzana skutečně zavražděna. Kriminalisté se pouští do nesnadného vyšetřování, neboť téměř všichni v neustále se rozrůstajícím seznamu podezřelých mají alibi. Situaci komplikuje nejen odhalení obchodu s pornografickými pohlednicemi, ale také další vražda. Teprve neobvyklá metoda, kdy hluchoněmý rybář Lebeda odezírá ze rtů lidí zachycených na Konrádově filmu, vede k odhalení pachatele…

Narůstající konflikt mezi nerudným majitelem vily a jeho podnájemníkem skončí u soudu. Soužití totiž skončilo ublížením na zdraví – a film vlastně překládá dvě verze týchž událostí, nahlížené každou ze zúčastněných stran.

Důvod natočení tohoto filmu je jasný: měl zakrýt slavnou kroniku Vojtěcha Jasného „Všichni dobří rodáci“, výpověď o tragických důsledcích násilné kolektivizace. Prorežimní režisér Antonín Kachlík se též věnuje združstevňování moravské vesnice, provázenému omyly a donucováním, avšak ve svém optimistickém pohledu zdůrazňuje nadějné vyhlídky vedoucí ke šťastné budoucnosti. Scelené vesnické lány se sice rodily v bolestech, avšak budou sloužit k užitku všemu dělnému lidu… Stejně jako u Jasného i tady ztělesnil Radek Brzobohatý tvrdohlavého sedláka, jenž si jen pozvolna přiznává výhody společného hospodaření. Narozdíl od poetického rozšafnosti i jadrnosti Jasného kroniky tu však narážíme na hlomozné pozérství.

Sebevědomý mladý venkovský úředník komisař Mach, který má krásnou ženu, po náhodném zranění oslepne. Se ženou se odstěhuje do Prahy. Ve své slepotě, kterou se snaží fyzicky překonat, je mučen žárlivostí a podezřívavostí. Slepota se stala katalyzátorem jeho vrozené žárlivosti, která nyní přerůstá v nesnesitelnost. Je přesvědčen, že ho všichni podvádějí, především jeho krásná žena. Namlouvá si, že má milence, s nímž se schází i v bytě před jeho vyhaslýma očima. Dramatizace románu Ivana Olbrachta označuje za nejtemnější žalář nikoli slepotu hrdiny, ale nesmyslnou žárlivost. Luděk Munzar v titulní roli podává mistrovský výkon, je ideálním interpretem člověka doslova posedlého svými chorobnými představami. Postavu jeho ženy vytvořila Jana Hlaváčová.

Medička Eliška (Anna Geislerová) pracuje v době protektorátu v městské nemocnici, chodí s primářem Richardem a oba se angažují v odboji. V noci přivezou na chirurgii raněného venkovana Jozu (György Cserhalmi) ze vzdálených hor. Odbojová skupina, v níž jsou lékaři zapojeni, je vyzrazena a všem hrozí smrt. Zatímco Richard zmizí do ilegality, Eliška odchází s falešnými dokumenty s Jozou, aby ji ukryl ve své vesnici Želary… Snímek režiséra Ondřeje Trojana byl inspirován prózami brněnské spisovatelky známé pod pseudonymem Květa Legátová Želary a Jozova Hanule. Rozsáhlá kronika, nominovaná na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, se prolíná s alegorií o moci přírody a paradoxech dějin. Poslední ze zmíněných motivů se objevuje hlavně ve finále, kde příchod sovětských vojáků předznamená absurdní krveprolití.