Programy

Pohádka vypráví o krkonošském mlýně, který je údajně zakletý, a o tom, jak se z krásné dívky stala hejkalka. Mladá mlynářova dcera Bětka (J. Schneiderová) byla hezká, ale líná a sobecká. Když zle odbyla starého pocestného, který jednoho večera u mlýna požádal o nocleh, pán hor Krakonoš (J. Schmitzer) ji potrestal. Zaklel Bětku do podoby hejkalky – podivné pohádkové bytosti. Jen láska může dívku napravit a mocné Krakonošovo kouzlo zlomit…

Matka měla tři syny, nejmladší Janek byl nevlastní. Ačkoliv to byl hodný mladík, musel vytrpět od bratrů a macechy mnoho ústrků. Bratři chtěli jít do světa a Janek se k nim přidal. Na rozcestí se ale rozdělili. Dál šel Janek sám. Když se prodral lesem, dostal se na mýtinu, kde stály tři podivné stromy. V jednom z nich žila krásná panenka… Tentokrát jsme pro Pohádku pro pamětníky sáhli hlouběji do archivu. Tu dnešní, z roku 1967 natočila R. Mázelová podle scénáře A. Juráskové a do rolí bratrů obsadila J. Novotného, L. Trojana a D. Klapku. Můžete se v ní těšit i na řadu pěkných písniček.

Hlavní hrdinka je půvabné děvče, které však má v každém zaměstnání potíže kvůli své kráse. Jenže přihodí se jí ještě vážnější věc – je považovaná za někoho jiného. Nejenže ji policie ji zadrží jako uprchlou dceru z bohaté rodiny, ale navíc se jí zmocní i lupiči, hodlající žádat výkupné.

Film je baladickým příběhem chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako třídní nepřítel. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda… Děj se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je právě děda… Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Drama o střetu přirozené mravnosti a selské odolnosti s totalitním útlakem inspirovaly skutečné osudy Křižanových předků.

Nahořklá komedie o lidech bojujících s nadváhou a ochotných podřídit se i léčebným metodám, které se až příliš podobají nedůstojnému šikanování. Nevyrovnaný a v žánrových stylizacích nevyvážený snímek, který neskrýval ambice být něčím víc, než jen nezávaznou legrací. Autoři považovali za nutné sdělit, že ,,zdravotnické zařízení, v němž se příběh odehrává, je smyšlené a z léčebných metod si nelze brát příklad“.