Programy

 V příštím desetiletí se lidé možná poprvé vydají na Mars. Aby uspěli, budou členové posádky muset překonat bezprecedentní život ohrožující výzvy. A i když mnoho těchto nebezpečí je fyzických, mnohem větší hrozbu představuje jejich psychické zdraví. Po celou dobu své tříleté nepřítomnosti nebudou členové posádky schopni komunikovat se Zemí v reálném čase kvůli obrovské vzdálenosti. Psychologický dopad této úrovně izolace – jak od řídícího střediska, tak od blízkých – nelze předvídat a ohrožuje samotnou misi. Dokáže člověku při zvládání odloučení pomoci umělá inteligence či virtuální realita? Podaří se dostatečně prozkoumat schopnost organismu zpomalit metabolické funkce a posádku po dobu letu uspat? A jaké to je vrátit se na Zemi, kde šel život zcela jiným tempem a kde může být astronaut…

Zhruba před pěti stoletími došlo k zásadní revoluci, která převrátila tradiční konstrukci lodí. Během několika málo let se lodě změnily z malých pobřežních dopravních prostředků v mohutná zaoceánská plavidla schopná dálkových průzkumů. Tato konstrukční vylepšení měla zásadní význam pro zahájení evropské éry imperiální expanze a kolonizace, svržení domorodých civilizací Nového světa i šíření epidemií s tragickými následky. Z této doby se dochovalo jen několik vraků, po nichž zůstaly jen hrubé nákresy a neúplné záznamy. Nyní byl však u švédského pobřeží konečně nalezeny pozůstatky jedné z těchto lodí, postavené přibližně ve stejné době jako trojice Kolumbových plavidel.

V temném prostředí socialistické nemocnice se odehrává děj prvního dlouhometrážního filmu Juraje Herze, natočeného podle detektivního románu Hany Bělohradské Poslední večeře. I když v popředí stojí vyšetřování vraždy jednoho z lékařů, snímek se více zaměřuje na charakteristiku lidí, kteří v nemocnici žijí a pracují, rozkrývá jejich vzájemné vztahy, náklonnosti i nenávisti, kariérismus i slabosti a životní filozofii. Přesně obsazenými typy v čele se Zdeňkem Štěpánkem v roli profesora, Iljou Prachařem, Ivou Janžurovou a dalšími povýšil režisér „obyčejnou“ detektivku na psychologické drama.

Kamenité Posázaví bylo uznávaným těžištěm námětů románů Jana Morávka. Autor nejednou a s blízkou znalostí vylíčil lidí ze sázavského poříčí s jejich zděděnou skoro mystickou náklonností k žule, k níž byli osudově spojeni. Poměr těchto lidí ke skále a k práci na kameni byl přátelský a důvěrný. Pro tento film, který hledal námět, vyjadřující novodobé hodnocení práce, byla tu příležitost velmi vhodná a scénárista Karel Steklý jí využil venkoncem obratně. Ladislavu Bromovi pak posloužilo „Skalní plemeno“ k úspěšnému návratu k režisérské práci.

Pracovníci šimpanzí rezervace v Sierra Leone mají plné ruce práce s navracením těchto lidoopů do divoké africké přírody. Zaměřují se hlavně na práci s mláďaty, která jsou svou povahou, osobitostí a touhou objevovat až překvapivě podobná lidským dětem…