Jmenuji se Jiří David

„Nevím, co jsem; nevím, co znamenám; nevím proč a pro koho dělám; neznám smysl ani důvod původu mých, mnohdy recyklovaných prací. Podezřele méně a méně je pro mne podstatné, kdo a jak porozumí smyslu mých prací, a to včetně mne samého; jsem svým vlastním cizincem.“ Jiří David byl letos mezinárodní odbornou porotou vybrán, aby svou interpretací Muchovy Slovanské epopeje reprezentoval Českou republiku na Bienále v Benátkách. Zároveň otevřel profilovou výstavu v Moskvě a připravil instalaci v Mnichově. Film Martina Dostála sleduje jeho cestování po jednotlivých projektech, ale i vzpomínání na životní momenty, které ho formovaly jako umělce… Jiří David už od 80. let výrazně spoluvytváří atmosféru českého výtvarného umění. Jako člen skupiny Tvrdohlaví, jako vyučující na Akademii výtvarných umění či na UMPRUM. Svými malbami, malými i monumentálními instalacemi, fotografiemi, texty – všemi myslitelnými způsoby reflektuje pozici umělce a umění ve společnosti. Širší veřejnosti se poprvé dostal do povědomí cyklem Skryté podoby – frontálními záběry obličejů rozdělených na stejné poloviny a složené do nových snímků. Výrazný byl projekt Bez soucitu, kdy manipulací s fotografiemi „rozbrečel“ sedmnáct důležitých mužů světa, jako byl George Bush, Silvio Berlusconi, nebo Usáma bin Ládin. Média ale nejvíce komentovala neonové Srdce na Hradě, kterým se v roce 2002 Jiří David rozloučil s tehdejším prezidentem, Václavem Havlem.