Divoké předhůří Alp

Zugspitze, nejvyšší hora Německa, se tyčí na okraji rozlehlých rovin na hranici s Rakouskem. Hory a údolí jsou dva zcela odlišné biotopy. Předhůří Alp se táhne od Švýcarska na západě přes jižní Německo až na východ Rakouska. Na podzim dochází ve výšce 2400 metrů k migraci jelení zvěře do údolí k posledním zbylým vřesovištím. Nastává říje. Alpské předhůří využívá velký závlahový systém čisté vody z horských oblastí. Protékají tudy potoky i řeky, z nichž největší je Isar. Díky tomuto systému se vytvořila jezera. Největší z nich Eibsee se rozkládá na úpatí Zugspitze. Je obklopeno lesy. Ve větších jezerech žijí sladkovodní slávky, které filtrují vodu. Strmé svahy Alp tvoří bariéru vzdušným proudům. Oblast bývá zahalena mraky a má vysokou vlhkost. Ve smíšeném lese na skalnaté plošině Hohe Wand v Dolním Rakousku žije kozorožec horský, který umí za potravou šplhat i po stromech. Kvůli globálnímu oteplování zimní sníh rychle roztává. V podhůří je však i kulturní obdělávaná krajina. Na jaře začínají kvést ovocné stromy ve starých sadech a vinicemi Dolního Rakouska se potuluje srnčí i jiná zvěř. Kde je dostatek květů, je i dostatek hmyzu, který je potravou ptactva. Lidé však pronikají i zde do divočiny a zvířata jsou konfrontována s moderním světem. Musí se přizpůsobovat měnícímu se prostředí. V regionu fungují i lomy a štěrkovny, které produkují prach a hluk. Na začátku podzimu klesají teploty a v podhůří se tvoří námraza. Alpy na podzim charakterizují mlhy, zatímco ve vyšších polohách je slunečno. Do údolí scházejí jeleni a cyklus se opakuje. Divočina a civilizace tu vytvořily jedinečnou krajinu předhůří, která ve střední Evropě téměř nemá obdoby.