Deník Otty Wolfa

Pohnuté osudy české židovské rodiny za II. světové války.Dokument vznikl na základě skutečného příběhu židovského chlapce Otty Wolfa, který se spolu s rodiči a starší sestrou ukrýval v letech 1942–1945 v lesních a jiných skrýších v okolí Tršic na Olomoucku. Sled každodenních událostí ve zcela extrémních podmínkách zaznamenával pečlivě každý den do deníku, jehož knižní podoba vyšla teprve po padesáti letech a stala se předlohou pro námět i scénář televizního dokumentu. Židovská rodina Wolfových z Olomouce, určená v červnu roku 1942 k deportaci do Terezína, se cestou na shromáždiště ukryla v chodbě jednoho domu a s příchodem tmy došla pěšky do obce Tršice, kde si předem v tamním lese vybudovala úkryt, do něhož nanosila nepozorovaně nezbytné věci k přežití. V lesním úkrytu a potom v několika dalších lesních a zahradních skrýších v okolí Tršic přežili Wolfovi až do osvobození v květnu 1945. Wolfova rodina v té době byla čtyřčlenná. Otec, matka, dcera Felicitas (18) a syn Otto (15). S příchodem do lesního úkrytu si Otto začal psát deník, který není pokusem o literární dílo. Jsou zde v holých, suchých větách zaznamenány všechny údaje – např. o jídle a počasí, o způsobu zásobování vodou a potravinami, kdo byl z vesnice nápomocen atd. Deník je i dokumentem permanentního strachu z prozrazení i dokumentem o lidské schopnosti přežít ve zcela extrémních podmínkách. Koncem dubna 1945 se Otto odvážil do vesnice, protože se domníval, že je po válce. Byl však Němci s dalšími 22 muži zajat, ve stodole zastřelen a spálen. Rukopis deníku zachránila sestra Felicitas. Po padesáti letech jej předala historikům ke zkoumání a k vydání. Kniha i televizní adaptace patří k nejzávažnějším dokumentům o holocaustu, který je srovnatelný pouze s podobným světově známým dílem Deník Anny Frankové.