Nebýt atentátu, Rašín by po smrti Masaryka bubnoval k boji proti Němcům
Snímek Rašín je dvoudílné historické drama České televize, které mělo premiéru 28. října 2018, tedy v den stého výročí vzniku republiky. Film režiséra a scénáristy Jiřího Svobody sleduje osudy dvou mužů, kteří se neodmyslitelně zasloužili o vznik samostatného československého státu. Skvělé herecké obsazení, tematická atmosféra, dramatické momenty. Ideální program na úterní sváteční večer!
Glorifikace Masaryka a Beneše jejich činy upozadila
U vyhlášení samostatného státu stálo pět mužů. Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šrobár. Většina zásluh je však připisována prezidentům. A to i přesto, že politický a ekonomický ráz státu vedl prvních šest měsíců právě Alois Rašín, jakožto ministr financí vlády Karla Kramáře. „Masaryk i Beneš totiž chtěli, aby oni byli otcové nově vzniklého státu, byť tady několik let vůbec nežili. Na území státu nebyli ani toho 28. října, kdy Masaryk přijel, tuším, až někdy v půlce listopadu. Pak na sebe dokázali strhnout veškerou pozornost. U mne si tím TGM velmi ublížil,“ svěřil se režisér.
Když se pracuje pro vlast, tak se pracuje zadarmo
„Alois Rašín byl člověk, který reprezentoval to, co nám tady tak strašně chybí, a to je například neuvěřitelné vlastenectví, neuvěřitelná osobní zodpovědnost, která se opírá o ohromnou inteligenci, ohromnou integritu a zodpovědnost,“ popsal herec Ondřej Vetchý, který postavu Aloise Rašína ztvárnil. „Oba měli docela těžký, problematický život, protože potom už nebyli tak vlivní jako předtím. Na Aloise Rašína byl spáchán atentát a na Karla Kramáře taky, ale toho zachránila tabatěrka, na rozdíl od Aloise Rašína, který to odnesl životem.“ dodal herec Miroslav Donutil, který hraje Karla Kramáře.
Postřelen bývalým vojákem
Osud Aloise Rašína předčasně zpečetil tehdy ještě neplnoletý Josef Šoupal. Rašín byl bývalým vojákem a anarchistou postřelen 5. ledna 1923, když vycházel ze svého pražského domu. Na následky těžkých zranění zemřel o třináct dní později. „Myslím si, že to, že kdyby to přežil, tak by ho v meziválečném období kamsi uklidili, asi by měl post, který by odpovídal jeho možnostem. Ale kdyby nastala válka, tak by se Rašín znovu objevil, a znovu by se stal jedním z vůdčích mužů. Jsem si jist, že kdyby tady byl po smrti T. G. Masaryka, tak by bubnoval k tomu, abychom bojovali proti Němcům,“ zmínil Vetchý. Podobně tragický osud čekal také Rašínova vnuka Petera žijícího v Londýně. Když po revoluci přijel do Československa na návštěvu, byl ubit ocelovou tyčí. Incident se odehrál na lavičce u Hlavního nádraží a měl ho na svědomí recidivista P. Kuřátka.
Z historické Prahy moc nezbylo
Natáčet historický film v současné Praze je velmi obtížné a stavba dobových exteriérových kulis je drahá. Za podpory Hlávkovy nadace se proto část filmu natáčela v Hlávkově zámečku nedaleko Plzně. Další scény vznikaly v mladoboleslavské věznici nebo na zámcích Kačina a Kuks. S přípravami interiéru Rašínovy vily pomáhala jeho vnučka Karolina. „Pravnučka Aloise Rašína se o projekt zajímala od začátku. Měla ovšem s tím, jak byl její pradědeček dříve prezentován, nedobré zkušenosti a byla proto na začátku velmi opatrná. Když pochopila můj záměr a začala mi důvěřovat, přivezla mi ze Švýcarska, kde žije, mnoho unikátních písemností a fotografií. To bylo nesmírně cenné.“ vzpomínal Svoboda. Jako zdroj další inspirace posloužily také zapůjčené deníky Rašínovy manželky Ladislavy.
Příběh o konci Rakouska-Uherska si připomeň v úterý 28. října ve 20:00 na ČT2. A pokud ho nestihneš, náš peckový sedmidenní archiv ti kryje záda!