Měl ho hrát Smoljak, ale nakonec se z exilu vrátil král

Některé filmy nestárnou, jen zrají jako víno, a v případě české kinematografie bys jen těžko hledal zářivější drahokam, než je režijní debut Jana Svěráka. Obecná škola není jen vzpomínkovým albem na poválečné dětství, ale především osudovým milníkem, který navždy změnil tvář tuzemského filmu. Pokud si chcete tento majstrštyk připomenout nebo ho snad – nedejbože – vidět poprvé, nažhavte si přijímače, protože Obecná škola startuje už tuto sobotu ve 21:30 na Seznam TV. Než se ale s Edou Součkem vydáte na cestu za dobrodružstvím, pojďte s námi nahlédnout pod pokličku produkce, která byla stejně dramatická jako krocení neposlušných žáků rákoskou.

Všechno to přitom mohlo dopadnout úplně jinak. Zdeněk Svěrák psal scénář původně pro zkušeného Víta Olmera, který už měl v té době na kontě hity jako Bony a klid. Olmer si ale nakonec vybral konkurenční Tankový prapor a scénář tak zůstal ležet „na ocet“. V tu chvíli se ukázala neuvěřitelná intuice otce Zdeňka, který zariskoval a svěřil svůj životní příběh do rukou tehdy začínajícího syna Jana. Ten přitom za sebou neměl žádný velký celovečerák, jen pár dokumentů a studentských prací. Právě tahle rodinná chemie ale vdechla filmu duši, kterou by mu rutinní režie nejspíš nedokázala dát.

Když se řekne Obecná škola, každému naskočí uhrančivý pohled Igora Hnízda. Jenže postava učitele s pověstí hrdiny i záletníka měla mít původně úplně jinou tvář. V úvahách tvůrců figuroval Ladislav Smoljak, uvažovalo se i o Miroslavu Donutilovi. Jenže Jan Svěrák cítil, že potřebuje někoho s neuvěřitelným charismatem a trochou tajemna. Volba padla na Jana Třísku, který v té době žil v americkém exilu. Tříska se do vlasti vrátil jen kvůli této roli a hned na place dokázal, proč je považován za mistra. Mimochodem, jeho ikonická uniforma a jezdecký bičík nebyly jen výplodem fantazie tvůrců. Skutečný předobraz Igora Hnízda, pan učitel Václav Mejstřík, byl prý v reálu ještě mnohem přísnější a jeho autorita v poválečné Michli byla nezpochybnitelná.

Film je prošpikován drobnými detaily, které mu dodávají na autenticitě. Slavná scéna s olizováním namrzlého zábradlí se skutečně stala a malý Zdeněk Svěrák byl tehdy jedním z těch, kteří museli čekat na teplou vodu, aby se osvobodili. A co víc, ve filmu se objeví i řada neherců a rodinných příslušníků, což Jan Svěrák miloval. Třeba postavu starého pana Součka si zahrál skutečný otec Zdeňka Svěráka, tedy dědeček režiséra. Tahle trojgenerační spolupráce vytvořila na place unikátní atmosféru, která se přenesla i na plátno a později vynesla filmu nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. I když sošku nakonec nezískal, otevřel tím Svěrákům cestu k celosvětovému úspěchu, který o pár let později zpečetil Kolja.

Pokud si tedy chcete užít večer plný inteligentního humoru, poetiky a trefných životních postřehů o tom, že „každý jsme nějaký“, nenechte si tuhle jízdu ujít. Obecná škola je totiž důkazem, že ty nejlepší příběhy píše sám život a nejlépe je vypráví ten, kdo je skutečně miluje. Nezapomeňte, sobota v půl desáté večer na Seznam TV patří Igorovi, Edovi a jedné nezapomenutelné rákosce!