Maďar s plastovými zuby a bitva o slovenského řidiče!

Některé filmy nestárnou, prostě jen zrají jako víno. A pak je tu Vesničko má středisková. Snímek, který nám připomíná, že i když je život občas „na prd“, s dobrým sousedem a vychlazenou desítkou se to dá přežít. Pokud si chcete tuhle národní terapii zopakovat, nalaďte si v neděli 5. 4. ve 20:10 ČT1.

Než se ale začnete kochat krásami české krajiny u Křečovic, máme pro vás nálož detailů, které vám při příštím sledování otevřou úplně nové obzory. Tohle jste o filmu Jiřího Menzela dost možná netušili!

Otík neuměl slovo česky a zuby měl „na míru“

Představitel legendárního Otíka, János Bán, je ve skutečnosti uznávaný maďarský divadelní herec. Jiří Menzel ho viděl v budapešťském divadle a okamžitě věděl, že našel svého „mimoně“. Háček byl v tom, že Bán neuměl česky ani pozdravit. Své repliky se učil foneticky a během natáčení mu v uších často zněla maďarština.

A co ty ikonické zuby? Ty nebyly jeho! Bán si je nechal vyrobit u zubaře podle Menzelova zadání, aby jeho obličej získal ten správný výraz prostoduchého dobráka. Po natáčení si je nechal jako suvenýr.

Bitva o Mariána Labudu

Dnes si v roli šoféra Pávka neumíme představit nikoho jiného, ale tehdejší schvalovací komise byla ostře proti. Vadilo jim, že by hlavní roli v „typicky české“ vesnici měl hrát Slovák. Menzel si ale dupnul a prohlásil, že bez Labudy film točit nebude. Nakonec se ukázalo, že chemie mezi malým vznětlivým Pávkem a vytáhlým tichým Otíkem je to, co dělá film nesmrtelným.

Oscar byl na dosah ruky

Vesnička to dotáhla až do Hollywoodu! V roce 1987 byl snímek nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Sošku sice nakonec vyfoukl nizozemský film Útok, ale pro československou kinematografii šlo o obrovský úspěch. Jiří Menzel a Zdeněk Svěrák si tehdy užili červený koberec a Američané zírali, jak může být poetika středočeské vesnice univerzální.

Zajímavosti, které vyhrabete jen u nás:

• Původní scénář neexistoval: Zdeněk Svěrák dostal za úkol napsat scénář k úplně jinému filmu, který se nakonec nerealizoval. Aby nemusel vracet zálohu, narychlo „vyhrabal“ historku o mentálně zaostalém chlapci a jeho řidiči, kterou kdysi zažil na vlastní kůži.

• Rudolf Hrušínský a jeho kochání: Slavná scéna, kde se pan doktor kochá krajinou, až nabourá, se točila na několikrát. Hrušínský byl tak dobrý řidič, že mu dělalo problém trefit se do příkopu přesně tak „nešikovně“, jak režisér potřeboval.

• Legendární sluchátka: Otíkova sluchátka nebyla jen rekvizita pro odhlučnění světa. Měla symbolizovat jeho izolaci a nevinnost. Mimochodem, po premiéře se prodej podobných modelů v tehdejším Československu raketově zvedl.

Vesničko má středisková je víc než jen komedie. Je to důkaz, že ty největší příběhy se odehrávají na sedadle staré Avie nebo u plotu s panem doktorem, co recituje básně. Tak si v neděli nezapomeňte dát „pivo ze sedmého schodu“ a užijte si tuhle klasiku!